Liebster blog award od Amandy (2)

22. listopadu 2013 v 21:45 | Laura |  Ostatní

O co jde:

- Napíšete 10 věcí o sobě
- Odpovíte na 10 otázek, které vám položil boler/ka, který/a vás nominoval/a
- Vymyslet 10 otázek pro ty, které budete nominovat

- Informovat blogery, o tom, že byli nominováni

 

Liebster blog award od Hunter a Abby

2. listopadu 2013 v 20:13 | Laura |  Ostatní
Pokračování...


O co jde:

- Napíšete 10 věcí o sobě
- Odpovíte na 10 otázek, které vám položil boler/ka, který/a vás nominoval/a
- Vymyslet 10 otázek pro ty, které budete nominovat
- Informovat blogery, o tom, že byli nominováni


Liebster blog award od Amandy

24. října 2013 v 20:05 | Laura |  Ostatní
Takže stále žiju, ale někde jsem ztatila chuť psát (doufejme že se brzy vrátí) a taky není čas. Jsem ráda když stručně prolétnu články na bloglovinu a případně něco okomentuju...



O co jde:

- Napíšete 10 věcí o sobě
- Odpovíte na 10 otázek, které vám položil boler/ka, který/a vás nominoval/a
- Vymyslet 10 otázek pro ty, které budete nominovat
- Informovat blogery, o tom, že byli nominováni

 


Téma týdne - Zážitky z MHD

10. srpna 2013 v 13:05 | Laura |  Ostatní
Navazuju na Amandu dalším zážitkem z MHD. (http://amandinyzapisky.blog.cz/1308/tema-tydne-zazitky-z-mhd)

To jsme takhle jednou jely s Amandou z tréninku autobusem 39, stejně jako vždycky. (Pokud nám neujede, ty naše taktické přestupy na další autobus a potom běh do jezdících schodů a na tramvaj… To bych mohla rozepsat jako další zážitek :D )

Normálně jsme se posadily a započaly jsme diskuzi o ničem. Najednou autobus zastavil na semaforech.
Já jsem se zadívala z okna a najednou jsem zavadila pohledem o červené auto, stojící vedle nás. V autě seděl nějaký pár a mezi sebou měli na celou délku auta srolovaný koberec. Myslím, že jim dokonce ještě kousek trčel z kufru.
Strčila jsem do Amandy, která se dívala na druhou stranu a ukázala jsem na to auto. Měly jsme dobrou náladu, v té chvíli by nás nejspíš rozesmálo cokoliv a tak jsme dostaly záchvat smíchu. Tím to ale nekončilo.
Když se autobus rozjel, viděly jsme, že auto s kobercem jede pořád vedle nás. Najednou si ta paní z auta všimla, že upřeně pozorujeme ten koberec a začala se smát a zamávala nám. My jsme samozřejmě zamávaly zpátky a chlápek co, seděl vedle nás, se začal tvářit hodně pobaveně a zadržoval smích.


Ještě mám jeden zážitek, ale ten není tak dlouhý a vtipný. Vážně, zkuste si někdy jet v jednom autobuse s obřím sršněm.

31. Kapitola - Nat

8. srpna 2013 v 12:40 | Laura |  Kapitoly
Otevřeli jste bloglovin nebo můj blog a všimli jste si že přibyl další článek? Představuju si vaše reakce... Nevěřícné zamrkání nebo aktualizace stránky? :D
Ale ne, vážně jsem napsala další kapitolu. Já vím trvalo mi to dlouho. Hodně dlouho. Ale napsala jsem ji. Je psána z pohledu Nata, tak si ji užijte. :)

Vyprávím Alexovi celé naše dobrodružství. Už nad tím vlastně ani nepřemýšlím, protože jsem to říkal tolikrát, že to znám nazpaměť. Manderovi, rodičům, Jessice, znovu rodičům…
"A to jsi toho medvěda přemohl úplně sám?" Zrovna jsem se dostal k útoku medvěda ze začátku cesty.
"No, ne, jenom jsem ho uspal a Nor ho mečem dorazil."
"Ty jsi sám dokázal vytvořit uspávací směs?" Alex se prostě nenechá odradit od myšlenky, že jsem hrdina.
"Jo, a potom…"
"Zdravím Nate, Alexi. Mander svolává všechny do jídelny, takže byste se tam měli objevit." Máme i poradní síň, ale skoro nikdy ji nevyužíváme a scházíme se v jídelně. Je to takové přátelské, v rodinném kruhu.
Pokrčil jsem rameny a Alex si povzdychl a šli jsme do jídelny. Jídelna je vlastně největší místnost v celém hradě a je tam spoustu stolů, takže pokaždé můžete sedět jinde. Myslím, že každý z nás by tam mohl mít vlastní stůl. Skrze vysoká okna se může pozorovat úžasný výhled na hory.
Zadívám se do dálky, jestli uvidím horu, ke které jsme kdysi s Alexem šli, když jsme byli malí. Rostl tam takový zvláštní velký strom, který šel vidět z jídelny a tak jsme se vypravili a šli jsme se na něj podívat zblízka. Vůbec to tam nebylo tak skvělé. Než jsme se tam dostali, Alexovi se podařilo spadnout do jakési bažiny a já jsem zase spadl do nějakého pichlavého keře. Když jsme se dostali k vytouženému cíli, posadili jsme se pod strom a chvilku ho obdivovali, ale všude poletovali komáři. Když jsme přišli domů, byli jsme celí poštípaní a rodiče byli naštvaní, protože jsme odešli tajně.
Po obloze putují mraky a v dálce je mlha, takže strom nevidím. Posadím se vedle Alexe a rozhlédnu se po ostatních. Všimnu si, že budeme mít nový přírůstek. Usměju se na Leu, která si drží ochranitelsky ruku na břiše. Divím se, že mi to Alex ještě neřekl, vždyť v našem malém počtu je to velice významná událost. Otočím se na Alexe, že se ho zeptám, proč mi to neřekl, ale všimnu si jeho upřeného pohledu na dívku, co sedí vzadu a tváří se docela zmateně.
"Alexi."
"Alexi!" Šťouchnu do něj. Vypadá zamyšleně.
Konečně od ní odtrhne oči. "Promiň, co jsi říkal?"
"Kdo je ta holka vzadu?"
"To je Darie. Během doby co jsi byl pryč, proběhl rozřazovací den a ona přestoupila od kouzelníků." Vážně? To jsme byli pryč tak dlouho? Vždyť to mohl být tak nanejvýš měsíc!
"Alexi, jak dlouho jsem byl pryč?"
Alex se zamyslí. "Přibližně dva měsíce." U elfů musel čas ubíhat mnohem pomaleji, než jsme si my nebo oni mysleli. "Rozřazovací den byl před pěti dny. Dostal jsem Darii na starost. Mám jí ukázat, jak to tu funguje a podobně. Vždy to dělá nejmladší, aby byli podobně věkem, ale ty jsi byl pryč a tak ta role připadla na mě. Nevím, jestli ji dostaneš na starost nebo ne."
"A proč sedí tak daleko, když jí to tu máš ukazovat?"
"Vlastně ani nevím." Povzdechne si. Možná je za tím něco víc. Vstanu a přejdu k Darii.
"Ahoj, jsem Nathan, pro kamarády Nat. Nechceš se posadit ke mně a Alexovi?" Neodpoví, ale vstane a jde za mnou. Chci se jí zeptat, co se stalo mezi ní a Alexem, ale zrovna vstoupí Mander.
Ne, že by ten jeho příchod působil nějak slavnostně. Cestou vrazí do odsunuté židle a málem se rozplácne na zemi, ale vstane a všechny s úsměvem zdraví. Nakonec se posadí na stůl.
"Vítejte, jsem rád, že jste přišli. Na úvod, jestli to ještě někdo neví, tak se vrátil Nathan! Vítej zpátky Nate. Takže, přejdeme k důvodu, proč jsme se tu sešli. Jelikož se před královským hradem usadila skupina Temných, král navrhl, že když jsme mistři v plížení a tak, že bychom je mohli nějak zabavit nebo se jich rovnou zbavit, ale tak, aby nemohli zaútočit, a aby nebyly žádné ztráty. Má někdo nějaký návrh?" S nadějí v hlase se podívá na každého zvlášť a vybízí je, aby řekli nějaký návrh. Jídelnou se začne nést šepot, každý chce něco navrhnout.
"Co třeba kdybychom si vzali kuše a rovnou je pozabíjeli?"
Mander odmítavě zavrtí hlavou. "Nesmí být žádné ztráty, už tak je nás málo."
"Ale mohli bychom požádat o pomoc bojovníky nebo lukostřelce!"
"A kde se ztratila ta nenápadnost? Navíc, i taky bychom určitě přišli o některé bojovníky, které budeme potřebovat."
"Ale-…"
Přeruší ho matka. "Co kdybychom vytvořili směs, kterou bychom vhodili doprostřed jejich tábora, a unikající plyn by je mohl pozabíjet. Navíc by nebyly žádné ztráty, protože by tam šel jeden uprostřed noci a hned by se zase vrátil."
Bylo vidět, že se nad tím Mander vážně zamýšlí. Nakonec to ale stejně zamítl.
"Kdybychom tam dali jedovatý plyn, který by se rozšířil do celého jejich tábora, jak bychom zastavili jeho šíření dál? Mohli bychom taky otrávit celý hlavní hrad, který je kousek od toho tábora. Nebo rostliny a zvířata. Navíc kdyby se šířil příliš rychle, nemusel by to ten, kdo tam půjde, stihnout a taky by ho to zastihlo."
Mander má pravdu a zřejmě to došlo i mé matce, protože přikývne a posadí se zpátky na svou židli.
Po několika dalších nápadech, které zamítl, začne jeho povzbudivý úsměv ochabovat. Když už to chce vzdát, ozve se tichý hlas. "Co kdyby se dva nebo tři vplížili do jejich tábora a otrávili jejich jídlo? To by na to nemuseli přijít tak rychle."
Všichni se otočí na shrbenou Darii a ta zvedne hlavu a zopakuje svůj návrh hlasitěji. Mander nad tím chvíli přemýšlí a nakonec pomalu přikývne.
"Takže zkusíme Dariin plán. Je tam nejmenší pravděpodobnost, že někoho chytí a navíc tak neublížíme nikomu jinému. Zbývá rozhodnout, kdo tam půjde. Nějací dobrovolníci?"
Zvedl jsem ruku a rozhlédl se. Do vzduchu se zvedlo asi osm rukou, včetně té mojí a Alexovy. Mander se rozhlédne a pohledem se zastaví na mně.
"Půjde Nat. S Temnými už bojoval, takže už zná jejich slabiny. Nate, vyber si další dva členy vašeho týmu."
Rozhlédnu se po ostatních zvednutých rukou. "Beru Alexe a Joaha." Joah je přibližně stejně starý jako můj otec, ale stále ještě na cvičeních vyhrává. Šťastně se na mě usměje. Zato Alexova reakce je přehnaná. "Hurá, bude ze mě hrdina!" Divím se, že nezatančil oslavný taneček.
"Dobrá, takže rozhodnuto. Nat s Alexem a Joahem se vplíží do tábora Temných a otráví jejich zásoby. A vy ostatní se pokuste vyrobit účinný lektvar." Tím je schůze ukončena. Matka s otcem vstanou, obejmou mě a rozloučí se. Jsou s mým odchodem smíření, spíše je to pro ně čest, že jejich syn půjde na takovou důležitou výpravu.
Vyjdeme s Alexem z jídelny a snažíme se na to připravit. Alex se těší, ale já vím, že to tak snadné nebude. Darie nás celou dobu následuje. Dojdu ke svému pokoji. Převléknu si normální oblečení a obléknu si svou černou soupravu. Za chvilku vejde Mander.
"Měli byste vyrazit asi za hodinu, skryjte se na stromech a pozorujte. Až budete vědět, kde jsou zásoby, tak počkáte, až se setmí a otrávíte je. Snažte se, aby vás nechytili."
Hodí mým směrem pytlík s jedem a já jej zachytím těsně před pádem na zem. Rozvážu šňůrku a navlíkám si jej na krk.

"Neměj strach, vychcípají jako krysy, potichu a v křečích," ušklíbnu se a odcházím, abych si nachystal věci.

Kam dál