11. kapitola - Tamara

20. srpna 2012 v 13:19 | Laura&Leo |  Kapitoly
Šla jsem hledat nějaké bobule na jídlo a najednou jsem zaslechla zvuky bitvy. Zavolala jsem si k sobě Lori, mou cvičenou vlčici, a šla jsem se podívat blíž. Vidím dva chlapce a jednu dívku jak se zoufale brání proti dvou Temným - nejspíš elfům. Najednou se dívka zhroutí na zem a jeden chlapec zoufale vykřikne. Zlostně zabil jednoho elfa, ale ten poslední se k němu přikradl zezadu. Ten druhý se ho snažil zachránit, ale než stihl nabít svou kuši tak by ho zabil. Naštěstí jsem se tam ocitla já a poslala jsem Lori, aby ho vyřídila. Lori ho zvládla hned na první pokus, ale ten chlapec si myslel, že ho chce zabít taky a málem mi Lori zabil. Potom jsem seskočila ze stromu a zabránila jsem mu Lori zabít. Oba se na mě podívali. Jeden vyděšeně a druhý smutně. "Ahoj, já jsem Tamara. A vy?" zeptala jsem se, abych přerušila to ticho. Oba chlapci se na sebe podívali. Po chvilce mi ten jeden řekl: "Já jsem Nat a tohle je Lusi." Vzápětí promluvil ten druhý: "Umíš léčit? Ona určitě nemůže být mrtvá, nemůže." a rozbrečel se. Já jsem se hned běžela podívat na stav té dívky. Zjistila jsem, že ji Temný bodnul do břicha, ale nebyla to smrtelná rána. "Zatím žije, ale ztratila moc krve, takže nevím, jak dlouho ještě bude žít." řekla jsem popravdě. "Odneseme ji ke mně a tam ji zkusím nějak ošetřit," rozhlédla jsem se po okolí, "chcete se ještě nějak rozloučit s nimi?" Nat přišel k jedinému dospělému a řekl: "Byl jsi dobrý voják a společník na cestách." Já jsem potom opatrně zvedla tu dívku a řekla jsem Lori, aby zavolala Tori, její sestru. Potom jsem řekla klukům ať si nasednou a já jsem opatrně vylezla i s tou dívkou na Lori a vyrazili jsme do mého úkrytu v lese. Úspěšně jsme dorazili do mého dobře utajovaného stavení a já jsem vzala dívku a odnesla jsem ji do své postele. Kluci šli za mnou, Lusi si klekl k posteli a chytil tu dívku za ruku a Nat obdivně vzhlížel k mému stavení. "Máte na něco chuť? Máte nějaké vážnější zranění?" ptala jsem se. Oba zavrtěli hlavou, jenom Nat chtěl trochu vody. Křikla jsem na Julia, aby přinesl nějakou vodu. Za chvilku už oknem vlétl orel s kyblíkem vody. Poslala jsem ho ještě jednou. Nat po chvilce přemýšlení poznamenal: "Ty jsi zaříkávačka zvířat." Kývla jsem na souhlas a šla jsem prohlédnout zranění té dívky. "Jak se jmenuje?" Zeptala jsem se chlapce, který pořád mlčky držel dívčinu ruku, abych zjistila jejich situaci. "Inny," řekl nezúčastněně. Další vyptávání jsem vzdala, ale Nat mi pověděl příběh Lusiho, Inny, svůj i té jejich výpravy. Vyprávěl o sirotčinci, o životu mezi stínovými lidmi i o boji s medvědem. Já mezi tím systematicky očišťovala ránu a odstraňovala jsem z ní oblečení. Po chvilce jsem chlapcům řekla, aby si šli odpočinout, ale Lusi odmítl. Nat po chvilce odešel a o minutku později jsem slyšela poklidné pochrupování. Já jsem dočistila ránu a poslala jsem Terku pro bylinky. Veverka se brzy vrátila a já jsem Inny přiložila bylinky na ránu a obvázala jsem to kusem prostěradla. Budu muset zase na Měsíční trh. Řekla jsem Lusimu, že Inny potřebuje klid a taky i on se musí vyspat, ale on ji prostě nechtěl opustit. Vím, že je to protože je Inny skoro jako jeho sestra, ale myslím, že je za tím víc. Tak jsem mu ustlala na podlaze vedle postele a on si spokojeně lehnul a v minutě usnul. Nechala jsem je o samotě a šla jsem obstarat zvířátka a připravit posilující oběd.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ilía Ilía | Web | 30. srpna 2013 v 17:59 | Reagovat

Hmmm nová postava! A ještě k tomu je to holčičí Tarzan :-D tohle bude ještě zajímavé!!! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama