14. kapitola - Estelin

26. srpna 2012 v 13:19 | Laura |  Kapitoly
Já vím, že tam nemám chodit, ale něco mě k tomu místu táhne. Seděla jsem u stromu a povídala jsem si s Nettle - vílou, kterou mi královna dala na hlídání, když se najednou otevřely magické dveře do labyrintu přes který se můžeme dostat do světa lidí. A lidé se tím labyrintem mohou dostat sem. Jo, mluvím jako kdybych já člověk nebyla - což nejsem, já jsem elfka, stejně jako všichni tady za labyrintem. Ve dveřích se oběvily tři postavy - jedna dívka co vypadala, že se brzo zhroutí a dva chlapci, kteří nesli nosítka, a na nich ležela další dívka. Rychle jsem se ukryla za stromem a pozorovala jsem je. Vypadali dost unaveně a měli na sobě roztrhané oblečení a byli taky neuvěřitelně špinaví. Věděla jsem, že cesta labyrintem musela být velice náročná. Všichni stáli a udiveně se dívali na výhled, jenž se jim naskytl. Já jsem se však dívala na chlapce, který otevřel bránu tím, že na drahokam dal trochu své krve. Pořád ještě udiveně sledoval svou ruku, dveře, krajinu kolem něj a dívku na nosítkách. Taky jsem si všimla, že jsou skoro po pás zarostlí rostlinkou filikus a že jestli se brzy nepohnou, tak je rostlinka uvězní a zabije. Rozhodla jsem se, že se jim ukážu, když najednou vystoupila zpoza stínu Alatariel, naše královna. "Vítejte děti," pronesla svým zpěvavým hlasem, "vítejte v zemi elfů." Udiveně jsem se na ni podívala, protože ona se k nim přiblížila a vítala je, jako kdyby na ně čekala. Mávnutím ruky odstranila rostlinku a dalším mávnutím ruky je přiměla vystoupit z chodby a vstoupit do naší země. Jakmile se dotkli bosými chodidly trávy, okamžitě se zhroutili na zem v bezvědomí. "Pojď za mnou Estelin a pomoz mi dostat je dolů do paláce," promluvila na mě královna. Já jsem opustila svůj úkryt za stromem a Nettle letěla za mnou. Ani jsem se nedivila, že královna věděla, kde se schovávám, protože její schopnosti jsou velice rozmanité. Přišla jsem k chlapci, na kterého jsem se předtím dívala. Zvedla jsem ho do náručí. Alatariel zvedla tu dívku z nosítek a pokynula dvěma strážným, kteří se objevili z lesa, aby vzali další dvě postavy. Šli jsme mlčky, a přestože jsem měla spousty otázek, byla jsem zticha. Raději jsem si prohlížela toho chlapce, kterého jsem nesla. Byl to docela vysoký chlapec a vypadalo to, že toho dost prožil. Na rameni měl docela velikou ránu, ještě docela čerstvou. Přes dlaň se mu táhl škrábanec od kouzelného drahokamu. O chvíli později jsme dorazili do paláce. Byla to impozantní stavba, překrásně zdobená a měla nádherné zahrady. Vstoupili jsme dovnitř a královna rychle vstoupila do prvních dveří. Za nimi se nacházel jeden z prázdných pokojů. Mě pokynula, ať jdu do vedlejších dveří a postarám se o toho chlapce a strážím řekla, aby dali ty další dva do dalších pokojů. Potom vešla do pokoje, kde zanechala tu dívku a zavřela za sebou dveře. Já jsem vstoupila do vedlejšího pokoje. Byla tam velá postel, psací stůl, skříň, okno do zahrady a dveře do koupelny. Položila jsem chlapce do postele a šla jsem do koupelny pro vodu. Svlékla jsem mu potrhané tričko a umyla jsem mu ránu a obličej. Vypadalo to, jako kdyby ho někdo seknul mečem do ramene, což se asi stalo doopravdy. Ránu jsem mu zašila a šla jsem do kuchyně pro nějaké jídlo a skoulich, což byl speciální posilující lektvar. Chlapce jsem nechala odpočívat. Když jsem přišla do pokoje, ještě spal, takže jsem mu položila jídlo a skoulich na stůl a nechala jsem ho spát. Mezi tím jsem prohledávala skříň, jestli pro něj nenajdu nějaké oblečení, protože to jeho už se nedalo zachránit. Taky jsem mu naostřila meč a opravila jsem všechny šípy. S lukem se mu naštěstí nic nestalo, protože tento luk bych opravit neuměla. Potom se v pokoji objevila Nettle. Chvilku jsme si povídali a ona mi řekla co se děje ve vedlejších pokojích. Prý jsou všichni v pořádku a ještě by měli spát asi hodinu. Já jsem řekla Nettle, aby vysvětlila matce co se děje a ať se nebojí - já jsem živá a zdravá, protože moje matka je strašně opatrná a bojí se o mě. Potom jsem si sedla na židli a trénovala jsem jednoduché kouzlo, které mě učila královna s pomocí Nettle. Měla jsem vyvolat plamínek ohně a přitom se nepopálit. K ruce jsem postavila sklenici s vodou a zkoušela jsem to pořád dokola, dokud se mi to nepovedlo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amanda Amanda | 24. září 2012 v 18:40 | Reagovat

Hmmm, víla. proč mi připomíná Anette. :-D  :-D  :-D  :-D

2 Laura Laura | Web | 24. září 2012 v 19:04 | Reagovat

To netuším :D ale neboj, není to narkomanka :-D

3 Ilía Ilía | Web | 30. srpna 2013 v 18:15 | Reagovat

Konecne jsem se dočkala! Voila! Elfové zavítali do tohoto příběhu!! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama