15. kapitola - Inny

28. srpna 2012 v 13:19 | Laura |  Kapitoly
Probudila jsem se s třeštěním hlavy. Moje první myšlenka byla: Jsem mrtvá? Kde to jsem? Když otevřu oči, zaostřím svůj pohled na místnost, ve které se nacházím. Byla to obrovská místnost, ve které byla postel s nebesy, nádherně zdobený psací stůl, stejně zdobená skříň, obrovský obraz nějakého dítěte a dveře do vedlejší místnosti - nejspíše do koupelny. Najednou si všimnu, že vedle mě stojí nějaká žena. Vypadá mladě a nádherně. Najednou si všimnu, že má elfské uši. Hrozně se vyděsím, nejspíš jsem v paláci Temných elfů! "Vítej u Světlých elfů," pronese zpěvavým hlasem ta žena, "jsem královna Alatariel a právě se nacházíme v mém paláci v zemi elfů." Já se jen dívám na zvláštní tvar jejích uší a mlčím. Jsem dost vystrašená a taky mě docela dost bolí břicho. Najednou si vzpomenu na všechno, co se stalo. Šli jsme na výpravu. Napadl nás medvěd. Potom nás přepadli Temní. Všechny pozabíjeli kromě Nata, mě a Lusiho. Lusi! "Kde je Lusi?" zeptám se tiše, "je mrtvý?" Královna se usměje a povídá "Neboj se, je naprosto v pořádku. On i jeho kamarádi jsou vyčerpaní z té dlouhé cesty sem a teď odpočívají ve vedlejších pokojích."
"Kamarádi?" podivím se, "on přežil ještě někdo kromě Nata, Lusiho a mě?" "Ještě je tu jedna dívka, je docela vysoká a má dlouhé hnědé vlasy." Tak to není Kim, protože ta měla vlasy skoro zlaté. Ale kdo to je? "Můžu Lusiho navštívit?" zeptám se po chvilce královny. "Ještě ne, odpočívej a já jdu zjistit, jak se mu daří. Až se vzbudí, přijde tě navštívit, protože ty by ses teď neměla namáhat chůzí a i když jsme ti tu ránu ošetřili, pořád se ti může přitížit. S těmito slovy odešla z pokoje. Jak jsme se tu dostali? Je to tu takové zvláštní a obrovské. Ta postel by stačila pro 4 osoby. Najednou do pokoje vstoupila další elfka. "Přinesla jsem vám skoulich a pomeranče," řekla a položila ke mě tác. "Co to je?" zeptala jsem se, protože ani jeden název mi nepřipadal povědomý. "Skoulich je speciální posilující nápoj a pomeranč je druh ovoce, má takovou zvláštní chuť a je hodně zdravý, mělo by vám po něm být dobře," řekla elfka. "Proč mě oslovujete, jako kdybych byla někdo zvláštní?" zajímala jsem se. "Vždyť vy jste královnin host a navíc…," odmlčela se elfka "a já jsem jenom obyčejná služebná," dokončila větu. Služebná? Počkat, vždyť královna říkala, že jsme v paláci a ten má vždycky nějaké služebné. Elfka odešla a já jsem ochutnala ten zvláštní nápoj. Nechutnalo to nějak zvlášť dobře, ale já měla velkou žízeň, takže jsem to vypila. Potom jsem zkusila to ovoce. Chutnalo to opravdu zvláštně a já si to hned oblíbila. Potom jsem si lehla a myslela jsem na Lusiho a zase jsem usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amanda Amanda | 24. září 2012 v 18:43 | Reagovat

Nějak rychle se otřepala. :-D  :-D  :-D

2 Ilía Ilía | Web | 30. srpna 2013 v 18:21 | Reagovat

Jedna z nejlepších kapitol!!...tedy...co jsem zatím četla. Hned jdu na další!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama