2. kapitola - Lusi

7. srpna 2012 v 21:00 | Laura&Leo |  Kapitoly
Letíme s Inny na oběd, doufám že tam dorazíme dřív než parta tyranů, co nás otravuje už od doby co jsme se tu objevili (asi 2 roky nám byly). No a řekněme že si s nimi moc nerozumíme. Jo, já jsem Lusian, ale všichni mi říkají Lusi. Inny mi tak říká, protože se jí ta zkratka líbí a ostatní mi tak říkají, protože to zní jako holčičí jméno a říkají mi Lucinko. Takže už asi víte, proč s Inny chodíme na oběd dřív a neúčastníme se společenských akcí. Ale už to brzo skončí. Doufám že mě vyberou mezi stínové lidi, tam je malá šance, že se dostane někdo další z nás sirotků, ale to bych zase nemohl být s Inny. Je to moje jediná kamarádka, protože Roger si ze mě začal dělat legraci hned, když zaslechl moje jméno, takže se se mnou nikdo nebavil. Kromě Inny, která s tím měla vlastní zkušenosti kvůli svému jménu. Mě se ale moc líbí, zní tak zvláštně a originálně. Tak snad nás dnes Roger a spol. nechá na pokoji, když je to poslední den co se musíme vzájemně snášet a pak, pokud budu mít štěstí, se už nikdy neuvidíme. Samozřejmě to byla falešná naděje a hned po vstupu do jídelny začalo to pošklebování a žduchání. Na oběd máme legendární hrachovou kaši, škoda doufal jsem, že na poslední oběd uvaří něco lepšího. "Hej, Lucinko. Tak copak, doufal jsi, že se mě dnes zbavíš? Tak to máš dneska smůlu." poškleboval se Roger. Snažil jsem se rychle zmizet k našemu stolu, kde už na mě čekala Inny, které si Roger nejspíš nevšiml. Ale Roger měl zřejmě jiné plány. Přiskočil ke mě a hodil po mě hrst hrachové kaše z mého talíře a tím odstartoval největší bitvu hrachovou kaší v celých dějinách naší země, takže jsme měli šanci uniknout s Inny pryč z jídelny. Ještě se rychle převlékneme a jdem na trénink v kouzlech. To je nevýhoda sirotčince - nepatříme do žádné skupiny, takže nás každý den trénuje jiný zástupce z jiné skupiny. To znamená že víme jakou máme šanci při zařazovacích zkouškách do skupiny ve které by jsme chtěli být. Já bych nejspíš mohl být lukostřelec nebo stínový člověk. Rozhodně nevynikám v kouzlech, které máme procvičovat dnes. To ohnivé kouzlo už vzdali, když Rogerova skupinka zapálila strom poblíž tréningového parku. "Vítejte u dnešního cvičení v kouzlech, dneska budete procvičovat pohyb kamínkem, prostě se budete soustředit a představovat si, že se kamínek zvedá do vzduchu nebo se pohybuje do stran. Je to jednduché." prohlásila dnešní instruktorka kouzel. Nejhorší na tom je, že nikdo z nás se nedokáže soustředit na nějakej kámen, když nás zítra budou rozřazovat. Takže cvičení dopadlo katastrofálně, Roger se naštval a hodil kamenem po nějakém malém chlapci co se vážně soustředil a ten chudáček to dostal přímo do ramene, takže bude mít obrovskou modřinu. Roger dostal trest v kuchyni, ale stejně to nemělo cenu, protože zítra tu končíme a stěhujeme se. Večer by jsme měli mít volný program a měli by jsme si začít balit. S Inny jsme se rozhodli, že nejdřív zabalíme věci Inny. Začali jsme se prohrabovat různými věcmi v jejím pokoji a vzpomínali na ty vtipné historky, které se k nim vážou. "Vzpomínáš na ten den, kdy tě Roger hodil do řeky? Jak jsi ho překvapil tím, že umíš plavat a hodil jsi po něm tento kámen? Já jsem ho zvedla a vzala jsem si ho na památku prvního dne kdy jsme přelstili Rogera." usmívá se Inny. Když úspěšně zabalíme Inny i mě, tak se rozloučíme a jdeme spát. Já ještě dlouho v noci přemýšlím, kam mě zařadí...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Arletka Arletka | 13. prosince 2012 v 21:54 | Reagovat

Jen bych ti chtěla říct (já vím, že mám furt nějakou kritiku, ale myslím to v dobrém a chci ti jen radit) že by se podle mě občas šikly odstavce. ;)

2 Arletka Arletka | 13. prosince 2012 v 21:55 | Reagovat

Jo a ještě bych se chtěla zeptat, kolik bude kapitol? :-D

3 Laura (Tashie) Laura (Tashie) | Web | 14. prosince 2012 v 16:16 | Reagovat

Jooo, odstavce... Na těch budu muset asi časem zapracovat, ale já pro to nějak nemám cit...
Kapitol by mělo být 30 + Epilog, ale nevím jak mi to vyjde ;-)

4 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 1. června 2013 v 21:08 | Reagovat

Ahoj. No, takže, s těmi odstavci je to pravda, sice jsem byla tak začtená do příběhu, že jsem si toho ani nevšimla, avšak někdy jsou prostě potřeba. Chce to trénovat, to se naučíš.
K větě: "Asi 2 roky nám byly." Neznělo by lépe něco jako: "Tehdy nám byly asi dva roky"?
"S Inny jsme se rozhodli, že nejdřív zabalíme věci Inny." Tahle věta mi zní také podivně. Co třeba: "S Inny jsme se rozhodli, že nejdřív zabalíme věci jí(ji? Sakra, promiň, tohle mi nikdy nešlo...)" Prostě si dávej pozor na opakování slov.
Jinak se mi ale příběh líbí a jsem moc zvědavá, jak to dopadne. Jdu na další kapitolu. Hodně štěstí.

5 Ilía Ilía | Web | 30. srpna 2013 v 16:42 | Reagovat

Hmm...zajímavé. Doufám, že je vyberou ke Stinům (promiň, pracovní název. Dneska se mi nějak nechce psát :-D)...zní to tak...dobrodružně! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama