5. kapitola - Lusi

11. srpna 2012 v 13:29 | Laura&Leo |  Kapitoly
Hned co skončil rozřazovací den, jsme se vydali se skupinkou lukostřelců do našeho nového domova. Ostatní lukostřelci ještě zůstali na tržišti a povídali si se známými nebo obchodovali se zbožím. Rozhlédl jsem se po nově přijatých a zjistil jsem, že mezi lukostřelce letos přišlo asi 10 dětí. Nejvíce jich opět přešlo k bojovníkům a část ke kouzelníkům. Stínový lid získal jenom jednoho nového člena, kterým je nějaký hubený kluk a nejspíš se tam i narodil. Zvláštní bylo, že po nás pořád pokukoval. Zaříkávači zvířat získali 3 nové členy. Pořád nemůžu uvěřit, co se stalo na tom rozřazování. Zkoušky se mi skoro vůbec nedařily a potom si mě vybraly hned dvě skupiny! Viděl jsem, jak Inny předstoupila před celé publikum a vybrala si lukostřelbu. Já si nebyl jistý, jestli náhodou nechci být stínový člověk, ale nakonec jsem si vybral lukostřelbu, protože teď můžu být pořád s Inny. Už jsme dorazili k hradu. 10 lidí hromadně zvedlo oči a sborově vydechlo. Byl to naprosto impozantní hrad. Hned vedle hradu trénovalo asi 20 lukostřelců a stříleli ohromně přesně. Doufám, že tak budu někdy střílet i já. Potom nastal čas ubytovat se v našem novém domově, kterým se stal tento úžasný hrad. Ti co na hradě vyrůstali, se zkušeně vydali do jejich pokojů a my ostatní jsme šli za chlapcem, který se nám představil jako Lucas a vedl nás do věže, kde jsou naše nové pokoje. Já jsem dostal pokoj v 4. patře věže s výhledem do hradu a Inny dostala pokoj naproti na chodbě s výhledem na tréninkovou louku a nedaleký les. Zjistil jsem, že pokoje jsou po dvou a já dostal jako spolubydlícího chlapce jménem Steve. Inny bydlí s nějakou holkou myslím Kim nebo tak nějak. Dostali jsme dvě hodiny na vybalení a seznámení se s novým spolubydlícím. Steve je docela fajn, ale je hodně upovídaný a zjistil jsem, že se narodil mezi bojovníky, ale s mečem to moc neuměl tak přešel sem a taky jsem zjistil, že se mi neposmívá kvůli jménu, takže super. Potom jsme šli navštívit Inny a zjistili jsme, že Kim je Stevova sestra - dvojče. Ti dva se potom vypařili, asi šli pozdravit kamarády a my s Inny jsme si povídali o rozdělování a o novém domově. Potom začal zvonit zvonek a to znamenalo jít do jídelny. S Inny jsme vstoupili dovnitř společně a užasli jsme. Byla to ohromná místnost s vystavenými luky slavných lukostřelců, velkými stoly a s velkým pódiem, na kterém byl zdobený trůn (ale ne tak hezký jako králův), na který usedl Pan Ricol (od místních jsme se dozvěděli, že se mu říká Pan R.). Usadili jsme se ke stolu, kde byli ostatní nováčci, a Pan R. začal s proslovem: "Chtěl bych přivítat všechny nováčky, kteří dnes byli zvoleni za nové budoucí lukostřelce. Já jsem Pan Ricol. Největší pocta pro vás bude dostat se do 50 nejlepších a přidat se ke královské gardě. Proto budete poctivě trénovat. Ke znalostem lukostřelců patří střelba z luku, boj s krátkým mečem a taky přežití v divočině. Každý den budete trénovat dopoledne s lukem a odpoledne boj a přežití. Může se stát, že nejlepší z nováčků můžou dostat nějakou menší misi proti menší skupince Temných. Rozvrh dne si vyzvednete u dveří u východu z jídelny. Děkuji, pusťte se do jídla!". Byl to dost dlouhý proslov, hlavně pro nováčky, kteří od rána nic nejedli a padali hlady. To jídlo bylo dokonalé. Po jídle jsme si vyzvedli rozvrhy a šli jsme do svých pokojů. Já jsem šel za Inny a četli jsme si denní rozvrh. Vstávat máme v 7:00 a v 7:30 je snídaně. Potom od 8:00 do 11:00 máme lukostřelbu. Potom je oběd a dvouhodinový odpočinek. Od 14:00 máme hodinu a půl boje s mečem, následuje svačina a potom přežití v divočině. Večeře je v 19:00 a potom ještě společneská akce, ale ta není povinná. Večerka je nejpozději v 22:00, protože musíme být odpočatí, aby jsme neusli při tréninku. Dnes mají začátečníci výjimku, protože budou zjišťovat naši úroveň schopností.
"Už se musím jít převléct a připravit na dnešní trénink," povídám Inny. Rozloučíme se a já jdu zpátky do pokoje, kde už na mě čeká upovídaný Steve.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Arletka Arletka | 13. prosince 2012 v 22:08 | Reagovat

Wow...já nestíhám komentovat, rozhodně to vypadá hodně slibně... tak já du číííííst... xDDD

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 1. června 2013 v 21:21 | Reagovat

Úžasné, opravdu. Vážně jsem zvědavá, jak jim to půjde. Nic jiného se snad k tomu nedá říct. Opravdu před tvými nápady a stylem smekám. Nepřemýšlela si nad napsáním knihy, tak náhodou?

3 Ilía Ilía | Web | 30. srpna 2013 v 17:23 | Reagovat

Má štěstí, že má tak příjemného spolubydlícího! Taky mohl chudák dostat  nějakýho... :-D
Doufám, že se neurazíš...ten příběh se mi doopravdy líbí....ale v tom světě, o kterém píšeš mají digitální hodiny? O.o trochu mě zarazil ten čas. 22:00 a tak

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama