9. kapitola - Nat

16. srpna 2012 v 13:19 | Laura&Leo |  Kapitoly
Právě vyrážíme. Každý dostal koně, batoh s jídlem a jeli jsme. Na koni jsem naštěstí neseděl poprvé, protože všichni musí mít alespoň nějaké základy v jízdě na koni. Ten můj byl nádherný vraník. Jako první jel Nor, náš velitel. Je to bojovník z královské gardy a ti dva bojovníci jezdili vedle něj a pořád se ho na něco vyptávali. Potom jeli ti dva lukostřelci a kouzelník. Nakonec jsme jeli já a Inny s Lusim a povídali jsme si. To je poprvé, co mám kamarády stejně staré. Už vím, proč mi byli tak povědomí - byli to ti dva sirotci co se drželi stranou od ostatních. Lusi byl ten chlapec, který mohl být stínový běžec a můj kamarád. Už ale vím, že chtěl zůstat s Inny a vím, že je pro něj něco jako sestra. Najednou jsme přijeli k okraji lesa a museli jsme jít za sebou. Našli jsme mýtinku a tam nechali koně a zásoby. Bojovník to měl hlídat. Ostatní šli na průzkum a zjistit, jestli je tu bezpečno. V nejbližším okolí nic nebylo, takže jsme se vrátili zpět a utábořili jsme se, protože už byla skoro noc. Nechtěli jsme rozdělávat oheň, abychom na sebe zbytečně neupozorňovali. První hlídku si vzal Nor a ostatní šli spát. Za dvě hodiny mě Nor vzbudil a hlídku jsem dostal já. Nic se nedělo a tak jsem vzbudil dalšího. Tak to šlo celou noc. Ráno jsme se nasnídali a vyrazili jsme hlouběji do lesa. Potom jsme se zase utábořili a šli jsme hledat nějaké stopy. Nevím, kdo našel první stopu, ale bylo jich tu hodně a nebyly vůbec maskované. Byly tu i obrovské stopy, nejspíš medvědí. To všechny vyděsilo, protože Temní tu nejspíš tábořili, ale napadl je medvěd. Nejspíš mu utekli, protože nikde nebylo vidět jeho tělo. Shromáždili jsme se a rozhodli jsme, že přestěhujeme rychle náš tábor někam dál. Už ale bylo pozdě. Z křoví se na nás vrhl obrovský medvěd. Chtěli jsme mu utéct, ale byl příliš rychlý. Proto Nor rozhodl, že budeme bojovat. Lukostřelci začali střílet, bojovníci se ho snažili seknout mečem a kouzelník mumlal nějaké kouzlo. Já jsem začal připravovat uspávací lektvar a namočil jsem do něj šipku. Nabil jsem svou příruční kuši a vystřelil jsem. Zásah! Teď jen doufám, že jsem neudělal někde chybu. Medvěd přestával být tak agresivní a pomalu, ale jistě usínal. Jakmile se svalil na zem, Nor ho dorazil. Všichni mi začali gratulovat a prohlíželi si svá zranění. Nikoho naštěstí ten medvěd nezranil vážně a všichni měli jenom škrábance. Stejně jsme se ale rychle zbalili a jeli dál. Nakonec jsme se uložili ke spánku u potůčku a všichni rychle usnuli. Na hlídku šel ten lukostřelec, myslím, že se jmenuje Steve. Já jsem se ochotně uložil ke spánku a zdály se mi divoké sny o tom, jak mě honí ten medvěd.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ilía Ilía | Web | 30. srpna 2013 v 17:50 | Reagovat

Hezká kapitola!
Jen mám takový dotaz...trochu opožděný řekla bych, ale předtím jsem na něj zapomněla.
Ty jsi napsala, že Temní jsou elfové, ale potom, když se chystala ta výprava jsi napsala, že to jsou asi dva elfové a dva lidé. O.o
To můžou být Temní i lidé???

2 Laura Laura | E-mail | Web | 30. srpna 2013 v 20:18 | Reagovat

No, oni jsou to hlavně elfové, ale i několik lidí, kterým se ten systém nelíbil a oddělili se ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama