21. kapitola - Estelin

26. září 2012 v 18:47 | Laura |  Kapitoly
Zrovna jsem se snažila přinutit Nettle, aby uklidila svůj vílí prášek, který vysypala na stůl, když jsem zaslechla klepání na dveře. Vyběhla jsem z pokoje a nahlédla ze schodiště dolů ke dveřím. Ve dveřích stála Alatariel s tím klukem o kterého jsem se starala. Potom jsem si všimla, že vypadá nějak jinak. Potom mi to došlo. Má elfské uší! On je jeden z těch deseti, kteří byli dáni do světa lidí! Ale co dělá tady u nás doma? Možná po mě Alatariel něco potřebuje nebo chce vrátit Nettle. Když jsem sešla dolů, ocitla jsem se uprostřed velice podivného rozhovoru. Jakmile mě Alatariel spatřila, zavolala na mě. "Estelin, pojď, musím ti něco říct." Přišla jsem blíže a stoupla jsem si mezi mamku a taťku. Chlapec na mě vykulil oči. "Ne! My žádného syna nemáme! Kolikrát ti to ještě máme říkat!" křičí matka se slzami v očích. Otec ji drží kolem ramen. "Guelofe, Beolien, já vím, že vám to působí bolest, ale on se ve skutečnosti vrátil! Byl s Inetegariou, s mou dcerou, kterou, jak si dobře vzpomínáte, jsem musela poslat do světa lidí také." "Ne, on už není! Vzali nám ho!" Matka se rozbrečí úplně a nechá téct slzy po tvářích. Otec ji držel kolem ramen a po obličeji mu taky tekly slzy. Já jsem vůbec nic nechápala. "Vysvětlí mi tu někdo co se tady děje?!" ozvu se. Táta se na mě podívá s utrápeným výrazem a mamka se dívá do stěny a po obličeji ji tečou slzy. Alatariel na mě pohlédne. "Lusian je jeden z deseti, kteří byli přesunuti do světa lidí a hlavně je to tvůj bratr." Tímto prohlášením mě Alatariel naprosto ohromila. Pohlédnu na Lusiana. "To je nějaký žert?" "Ne, má znamení, ukaž ho Lusiane." Lusian zjevně netuší, co to má být. "To tetování, které má každý na jiném místě a v jiném tvaru a podle něj se taky pozná, do které rodiny patříš." Lusian asi pochopil, co po něm královna chtěla, a vyhrnul si tričko. Na levém boku mu na jeho kůži svítila stříbrná kapka. Já si taky vyhrnu tričko na levém boku, kde mám úplně stejnou značku. Lusian se na mě dívá se směsicí údivu, radosti a strachu. Matka s otcem se dívají na Lusianovo znamení taky. Všichni tam mlčky stojíme a díváme se na sebe. Potom Alatariel přeruší to ticho. "Myslím, že by Lusian a Estelin měli jít se mnou do paláce. Estelin, zajdi pro Nettle a dožeň nás. Půjdeme k paláci." S těmito slovy otevřela dveře a vyšla zpátky na ulici a Lusian šel za ní. Já jsem vyběhla nahoru do pokoje, popadla jsem Nettle a běžela jsem do paláce. Kousek od domu jsem narazila na královnu a Lusiana. "Poví mi někdo, co to mělo znamenat?" ptám se královny znovu. Pojďte za mnou. Přišli jsme do lesíka na místo, kde mě Alatariel poprvé potkala a kde usoudila, že jsem schopná, abych se mohla stát její učednicí. Posadila se na kmen a pobídla mě a Lusiana abychom se taky posadili. Sedli jsme si na trávu naproti královny.
"Víte, že deset elfských dětí muselo zůstat ve světě lidí, aby nás varovalo, kdyby hrozilo nebezpečí. Tak mezi těch deset patříš ty Lusiane a taky Inetegaria. Labyrintem nemohl projít žádný člověk a dveře na konci labyrintu se mohly otevřít pouze těm deseti, kteří byli ve světě lidí. A teď to s Guelofem a Beolien. Kdysi jsme byly s Beolien dobré kamarádky, seznámily jsme se v královském paláci. Já jsem byla v učení na královnu a Beolien byla dcera jedné služebné. Obě jsme se pravidelně potkávaly v zahradě, kde Beolien pracovala a já tam nacházela klid a taky se mi tam dobře soustředilo. Za nějakou dobu přerostly naše pozdravy v přátelství a nakonec jsme se staly nejlepšími kamarádkami. Když jsme byly starší, Beolien se mi svěřila, že se jí líbí syn jednoho z královniných strážců. Jemu se taky líbila, protože na ni pravidelně pokukoval a pořád se na sebe nesměle usmívali. Tak jsem jednoho dne zařídila, aby zůstali v zahradě sami a nakonec se dali dohromady. Asi o měsíc později mě oslovil jeden elf a řekl mi, že se mu líbím. Byl dost pohledný a časem jsme se taky dali dohromady. S Beolien, Guelofem a Tryndomerym jsme se skvěle bavili a vycházeli jsme spolu dobře. Měli jsme spolu syna Salionteho. Po nějakém čase mi Beolien svěřila, že čeká dítě. Narodil se jí nádherný chlapeček - Lusian. Oba ho měli rádi. Mě se o necelý rok později narodila holčička Inetegaria. Tryndomery a já jsme byli naprosto šťastní a když jsem se další rok stala královnou, bylo všechno naprosto dokonalé. Netrvalo to ale věčně. V té době se část elfů vzbouřila proti lidem a jejich systému rozdělování a nejvíce mi ublížilo, když jsem zjistila, že je vede Tryndomery. Tryndomery, kterého jsem milovala a se kterým jsem měla dvě krásné děti. Elfové se rozdělili na Světlé a Temné Nastal rozhodující okamžik, kdy se Světlí elfové rozhodli, že by neměli žít dál s lidmi. Slíbila jsem tehdy králi, že nechám mezi lidmi deset elfských dětí, které budou vypadat jako lidi a taky tak budou žít. Kdyby se Temní elfové chystali začít válku nebo zničit království, mělo se jedno nebo více dětí dostat přes labyrint a zalarmovat Světlé elfy, proto se taky rada vyděsila, když se dozvěděli, že se vrátili potomci elfů. Mělo se losovat z rodin, které měli jedno až dvouleté dítě. Museli se toho zúčastnit taky Guelof s Beolien a měli tehdy příšernou smůlu. Vylosovala jsem totiž jejich syna, který se musel přestěhovat do světa lidí. Beolien se mnou od té doby nemluví, protože jsem odmítla nahradit jejího syna někým jiným. Nakonec si alespoň vydupala, že tam pošlu svou roční holčičku. Všech deset dětí se seskupilo a bylo různě rozděleno mezi hrady. Každá z rodin se se ztrátou svého dítěte vypořádala jinak a Beolien s Guelofem si vybrali způsob zapomnění. Vymazali Lusiana ze svého života. O dva roky později se rozhodli, že si pořídí další dítě a narodila ses jim ty Estelin."
Královna dokončila své vyprávění a podívala se na mě a na Lusiana co s námi ten příběh udělal. Já jsem výjimečně ztratila řeč, protože mi došel význam těchto slov. Mám bratra. Pozorně jsem se na Lusiana zadívala. Vypadal docela otřeseně a v očích měl zklamaný a smutný výraz. Vstal. "No, myslím, že bychom se měli vrátit do světa lidí a upozornit je na nadcházející válku," pronesl pevným hlasem a zamířil k paláci.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Amanda Amanda | Web | 12. ledna 2013 v 19:14 | Reagovat

Tak bratříček :-D  :-D

2 Ilía Ilía | Web | 30. srpna 2013 v 19:05 | Reagovat

Ta poslední věta! Krásný zakončení!! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama