24. kapitola - Inny

11. listopadu 2012 v 12:31 | Laura |  Kapitoly
Padá hvězda. Něco si přej, nabádám se při pohledu na to osamocené světélko, co se osaměle pohybuje po obloze. Hvězdy mě odjakživa fascinovaly. Vždy jsem si přála jednu takovou hvězdičku, abych měla štěstí. Když jsem byla malá, tak jsem z okna svého pokojíku každý večer vyhlížela padající hvězdy. Pokaždé, když jsem měla štěstí a hvězdičku jsem zahlédla, přála jsem si, ať se jednou stanu dívkou, která bude oblíbená, úspěšná a ať zjistím, kdo jsou mí rodiče. Nikdy jsem nevěřila, že zjistím, kdo jsou mí rodiče a že budu mít bratra. Tyto vzpomínky se mi vybavily při pohledu na to maličké světélko plné dětské naděje a snů. Prosím, ať to všichni přežijeme, přeju si usilovně. Když světélko zmizí z mého dohledu, tiše se vymotám z deky, popadnu luk a mířím do nedaleké pozorovatelny. Přisednu si k Lusimu. "Měl bys jít spát, ráno vyrazíme trochu dříve. Jak dlouho už jsi na hlídce?" Pokrčí rameny, ale nepohne se ani o kousek. Povzdechnu si a začnu se rozhlížet po okolí. Je to práce každé hlídky. Poté, co projdu očima třikrát okolní les, podívám se na Lusiho, který se opírá o mé rameno a tiše pochrupuje. Během noci se jeho ruka posune k té mojí a chytí ji. Pousměju se a jeho ruku nepouštím. Celý zbytek noci putují moje oči mezi okolním lesem a jeho tváří.
Když se začne rozednívat, na tváři mě hřejí první ranní paprsky a tytéž paprsky probouzí i Lusiho. Je to úžasný pocit sledovat jeho tvář, když se po ránu probouzí, ten okamžik kdy otevře oči a pohlédne na mě. Usměju se na něj. "Dobré ráno ospalče." Podívá se na mě a na naše držící se ruce a zrudne rozpaky. Radostně se rozesměju, vstanu a jdu vzbudit ostatní - další práce hlídky. Když se všichni začnou probouzet a rozespale si přejí dobré ráno, s dobrou náladou se jdu nasnídat. Po chvilce vejde do tábora i Lusi, který se stihl za tu chvilku probudit úplně a taky už nebyl tak červený. "Jak jste se dnes vyspali?" ptá se dobře naladěný Salionte. Nemůžu si zvyknout na to, že je to můj bratr. V paláci jsme se trochu sblížili, ale nemůžu říct, že jsme si blízcí. Vyprávěla jsem mu o životě tady a on mi vyprávěl o životě tam. "Dobře," odpoví Estelin a Nat se k ní přidá. Lusi taky zamumlá "dobře" a zase trošku zrudne. Já se jen zasměju, "Na hlídce taky nic, všechno bylo v naprostém pořádku," odvětím a významně se podívám na Lusiho. Potom se zase zasměju.
Když jsme posnídali, vypravili jsme se na cestu. Estelin chtěla jet na koni se mnou a tak jel Lusi se Saliontem. Nat jel na koni sám a Tamara byla, bůh ví kde. Po chvilce jízdy mě Estelin snad poprvé oslovila přímo. "Můžu se ti s něčím svěřit?" začala opatrně. "Jasně, povídej," odvětím lehce pochybovačně. "Víš…, mě… mě se líbí tvůj bratr. Nevadí ti to? Můžu se s ním sbližovat? Dovolíš mi to?" Slabě se zasměju. "Co to má znamenat? Mě je jedno s kým Salionte chodí. A proč bych vám zakazovala, jak jsi to nazvala vzájemné sbližování?" Estelin se na mě podívá jako na idiota. V elfských tradicích a chování jsem nováček. "Když se ti někdo líbí, tak musíš jeho sourozence požádat o svolení ke sbližování." Ti elfové jsou trochu divní. A já jsem prý jedna z nich. "Hele, mě je jedno s kým Salionte chodí. Teď mám říct co? Něco, ve stylu máš mé sesterské požehnání?" To je divný rozhovor. Zbytek cesty na mě Estelin už nepromluvila. Myslím, že z nás kamarádky nebudou. Když jsme se zastavili, abychom se najedli, tak sesedla rychle z koně a odešla někam mezi stromy. Urazila jsem ji, dojde mi po chvilce. Vážně, někdy jsem dost bezcitná. Rozhodla jsem se, že se Estelin půjdu omluvit. Odhodlaně jsem vešla mezi stromy přibližně v místě, kde zmizela Estelin. Po chvíli mě odhodlání přešlo, hlavně proto, že jsem ji nemohla najít. Potom jsem zaslechla tichý smích. Vydala jsem se za tím zvukem. U jednoho stromu jsem zahlédla Estelininy světlé vlasy. Původně jsem chtěla přijít k ní a omluvit se jí. To, co jsem viděla, mě od původního rozhodnutí odradilo. Pod stromem seděli Estelin a Salionte a opírali se o sebe rameny. Salionte hrál na takovou divnou zdobenou píšťalku, ale žádné zvuky z ní nevycházely. Estelin po chvilce začala tiše tleskat a zašeptala Saliontemu něco do ucha. Ten se usměje a na oplátku zašeptá něco do ucha Estelin. Ta se nervózně zasměje a téměř neznatelně přikývne. Potom se Salionte nakloní a opatrně přitiskne své rty na její. Připadala jsem si jako slídil, když jsem tam seděla mezi stromy a sledovala je. Raději jsem se odplížila pryč, i když mě zajímalo, jak to bude pokračovat. Jsem až nezdravě zvědavá a to mi situaci vůbec neusnadňuje. Vrátím se zpátky k Lusimu a Natovi, kteří si jistě všimli, že jsou všichni pryč. Oba připravovali něco k jídlu a něco si povídali. Nat se smál a Lusi po něm hodil vařečku. Nat se se smíchem vařečce vyhnul a Lusi zaklel. Potom si všiml, že tam stojím a s pobaveným smíchem je pozoruju. Lusi zase zrudl, vážně, už je to skoro, jako by se v mé přítomnosti jenom červenal a Nat se zastavil, zvedl vařečku a pořád se na Lusiho smál. No jo, kluci. "Tak copak jste uvařili dobrého?" ptám se. "No, nic moc, řekněme… Máš chuť na ovocný salát?" podává mi s úsměvem Nat, protože už týdny jsme nejedli nic jiného. "Díky," odvětím a jdu si sednout někam, kde budu mít klid. Potom se vrátí Estelin a Salionte. Nejde si nevšimnout, že se drží za ruce. Salionte se na Lusiho usměje a Estelin se na mě zamračí. Salionte zjevně vedl podobný rozhovor s Lusim, jako byl ten náš s Estelin. Nat se na ně podívá a kývne hlavou. Když se všichni najíme, zkusím poprosit Estelin, jestli by nejela na koni se mnou, ale odmítne. Přisedne ke mně Lusi. Už jenom dva dny do příjezdu k hradu.
.....................
Podle mých propočtů by mělo být celkem 30 kapitol + Epilog, ale už mám vymyšlený tak trochu druhý díl, ale není jisté že ho budu psát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 the-hunter the-hunter | Web | 12. listopadu 2012 v 15:10 | Reagovat

Páni, třicet kapitol? Můj nejdelším počin jich měl 28 a psala jsem ho hrozně dlouho, daleko déle než ty. Máš můj obdiv :-D .
Doufám, že budeš kapitoly přidávat co nejrychleji, parce que jsem celá natěšená na pokračování a hrozně zvědavá, jak to dopadne :D . Jinak kapitola byla moc pěkná a to s tím sourozeneckým požehnáním je super nápad. Celkem jsem se u toho zasmála :-D .
A ještě jednu věc nakonec - navštívila bys prosím můj blog? Píšu podobný žánr jako ty, i když elfové tam vystupují spíš jako záporáci, a moc by mě potěšilo, kdyby sis to přečetla... :-)

2 Laura (Tashie) Laura (Tashie) | Web | 12. listopadu 2012 v 18:36 | Reagovat

Pokusím se zapracovat na další kapitolce, ale hodily by se mi nějaké prázdniny, abych mohla psát, pořád je nedostatek času kvůli škole :D

3 the-hunter the-hunter | Web | 12. listopadu 2012 v 21:23 | Reagovat

[2]: To znám. Nejlépe víkend sedm dní v týdnu, že? :-D
I když já paradoxně myslím napíšu víc v pracovních dnech než když je volno. Jak kdy...

4 MedWicky MedWicky | 15. listopadu 2012 v 9:13 | Reagovat

Ahoj je to moc pěkné..... nejraději bych chtěla více kapitol protože je to mo c zajímavé ale nemohu tě nutit že?? :D
no ale kté kapitole : je dobrá až moc dobrá a těším se na další.
                    Tvůj věrný čtenář:D:D

5 Amanda Amanda | 27. ledna 2013 v 18:27 | Reagovat

Lauro, mám svolení, aby se mi líbil tvůj brácha??? Prosím, smutně koukám. :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

Dokonalý, doufám, že druhý díl napíšeš, a taky že napíšeš, o to se osobně postarám( mno jako músa jsem nepoužitelná, ale dotírat umím slušně. :D)
Am

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama