26. kapitola - Lusi

30. listopadu 2012 v 17:52 | Laura |  Kapitoly
Salionte vykřikl. Přerušili jsme oslavný tanec a šli jsme zjistit, co se stalo. Vidím, jak mu Estelin bezvládně leží v náručí a nehýbe se. "Dýchá?" ptám se vyděšeně. Nat, který je z nás všech asi tak nejschopnější někoho zachránit, zvedl opatrně Estelin ze Salionteho náruče a položí ji na zem. Potom se snaží zjistit, jestli žije. "Ještě dýchá!" zvolá Nat. "Nevíš, co se stalo?" otočí se s otázkou na Salionteho, který jenom zoufale přihlíží naším pokusům o záchranu Estelin. "Nevím, když jsme je porazili, všiml jsem si, že má na rameni krev, které je tak divně namodralé. Jak jsem si toho všimnul, hned jsem se o ni chtěl postarat, ale ona mezitím omdlela." Nikdy jsem snad neviděl nikoho takto smutného. Nat všechny ujistil, že najde protijed a zopakoval to několikrát nahlas, nejspíš aby přesvědčil i sebe. Musíme pokračovat v cestě. Zbývá jen jeden den, poslední den než se znovu potkáme s králem, který se o nás určitě týdny strachoval, nebo už nás má za mrtvé. "Měli bychom si už obléct ty pláště," podotknu a Inny je vytáhne. Je to šest bílých plášťů, které značí, že nepatříme k Temným a měly by nám zajistit alespoň malou ochranu před šípy a kapuce skryjí naše elfské uši. Všimnu si, že jeden plášť chybí a v duchu pochválím Tamaru, že si ten svůj vzala k sobě. Oblékneme si své pláště a já pomůžu Saliontemu obléknout Estelin ten její. Všichni jsou špatně naladění, už si přejí teplou postel a pořádné jídlo a hlavně bezpečí. Po napadení Temnými jsme zvýšili ostražitost, všichni byli ozbrojení a připraveni se bránit a Salionte se starat o Estelin. Potom jsme se zase nemohli shodnout na tom, kdo a jak převeze Estelin. Nakonec jsme ji opatrně posadili na koně k Saliontemu, který byl čím dál uzavřenější. Na nic neodpovídal, jenom objímal Estelin a něco jí pořád tiše šeptal do ucha. Potom jsme se konečně vypravili na cestu. Všimnul jsem si některých stop, které v lese zanechaly hlídky, zjevně je rozšířili i do okolí království. To pro nás nebylo moc dobré, protože naším cílem je dostat se ke královi, abychom odhalili naši identitu co nejpozději. Už se stmívá a Nat, u kterého se teď Nettle nejčastěji zdržuje, takže vede skupinu, usoudí, že bychom měli zastavit. Nevím, ale připadá mi to tu nějaké povědomé. Potom si všimnu toho kamene. Tiše popojdu k Natovi a chystám se vyslovit naši společnou myšlenku. "Tady jsme měli první stanoviště na začátku naší cesty," hlesne Inny, která přišla a zjistila, kde se nacházíme. Tady jsme ještě byli ti nejlepší z jednotlivých hradů s největší poctou, mohli jsme se vydat porazit několik Temných a vysloužit si tak skvělou pověst. Teď jsme s Inny elfové, Inny má dokonalou rodinu - matka elfská královna, otec král Temných a bratr, který je zamilovaný do mé mladší sestry, která nejspíš umírá dříve, než jsme se stačili poznat blíže a která byla jediná z rodiny, kdo mě nezavrhl. Mám sestru, která nejspíš umírá. Dopadne na mě tíha té situace. Jsem sám. Chvilku se oddávám depresím. Potom si vzpomenu na Inny, na naše spojené ruce, na to, jaký to byls skvělý pocit vidět Inny hned po probuzení. Nejsem sám, mám Inny, Nata a Salionteho, se kterým můžu sdílet smutek. Nasedneme znovu na koně a nasadíme si na hlavy kapuce, protože jsme příliš blízko hradu. Jenom doufám, že po nás nebudou střílet, protože ten plášť má sice základní ochranu před šípy, ale více zásahů už nás může vážněji zranit. Mlčky ujíždíme krajinou a všichni jsme ponořeni ve svých myšlenkách. Všimnu si několika hlídek, které si nás pochybovačně měří ve skrytu stromů, a všímám si taky několika poslů, kteří nás vybíhají oznámit králi. Po chvilce už můžeme vidět věž královského hradu. Když vyjedeme z lesa, rozprostře se před námi výhled na Měsíční tržiště a na královský hrad tyčící se za ním. Všimnu si, že na Měsíčním tržišti je plno lidí, trefili jsme se do dnů, kdy se všichni z hradů sejdou na jednom místě, kde se můžou potkat rozdělené rodiny. Taky si všimnu, že se k nám blíží oddíl z Královského hradu. Brzy se dostanou až k nám. "Kdo jste a co tu chcete!" vyštěkl na nás zřejmě vůdce této skupinky. "Chceme mluvit s králem, s nikým jiným nemluvíme," ozve se Nat, jako správný zástupce, kterým jsme ho jmenovali před vteřinou a my ostatní mlčíme. "Dokažte, že nejste Temní!" vykřikne na nás zase vůdce. "Máte nějakou konkrétní představu, jak bychom vám to měli dokázat?" "Ukažte své tváře." "Hele, svou tvář bych si nechal raději až pro krále, jsem takové malé překvapení." Bod pro Nata. "No jistě, roztomilý dáreček, který nás přišel dobýt zevnitř, že?" posměšně odvětí nejmladší člen skupiny. "Hele, nechcete nás prostě pustit na slovíčko ke králi? Pokud jste nezaregistrovali, naše skupinka se skládá z jedné smrtelně zraněné dívky a my bychom ji vážně moc chtěli zachránit, jenže nás tu trochu zdržujete," nevydrží to už Salionte. "Taky se přidám, ale řeknu pouze dvě slova - důležitá zpráva." Prostě jsem nemohl odolat. "Dobrá, ale všem vám svážeme ruce a každého budou doprovázet dva strážci," zavelí nakonec velitel skupiny po dlouhém upřeném zírání do očí s Natem. Potom k nám přistoupí po dvou strážcích a svážou nám ruce. "Hlavně respektujte kapuci hoši, jinak můžete utrpět menší šok." Nat se pokusil udělat z výstrahy žert, ale nikdo se nezasmál. I já musím souhlasit, že to byl dost ubohý pokus o legraci. Kupodivu to ale respektovali. "Tak jdeme," zavelí můj strážce a trhne s mýma zavázanýma rukama. Opatrně se rozhlédnu po ostatních. Vidím, že se Salionte vzpírá proti tomu, že Estelin vzali k sobě dva strážci a on nemůže být s ní. Vidím, jak se marně snaží udržet Estelin na koni. Vidím Inny, která se podřídila jejich rozkazům. A vidím Nata, který se hádá s velitelem skupiny, který mu zrovna utahuje pouta. Pozorně si prohlednu oba strážce, kteří mě mají hlídat. Jeden je už starší, má skoro rezavé vlasy a odznak má mírně špinavý. Zato druhý strážce je jeho pravý opak. Je dost mladý, myslím, že je skoro stejně starý jako já, což mě udivuje, protože normálně by ho král nepustil mimo hrad ani na procházku. Má černé vlasy a pohled, který mi přepadá nějak povědomý. Jeho odznak je důkladně vyleštěný a pyšně ho vystavuje na obdiv. "Tak lez," postrčí mě dopředu, ale mně se povede udržet rovnováhu a neudělám mu tak radost z toho že bych spadl. Celou cestu k hradu jde za mnou a postrkuje mě, zatímco jeho kamarád drží moje pouta a jede na koni jako pán, takže vypadám jako zajatec. A myslím, že to tak chtěli. Všimnu si, že ostatní jsou na tom podobně. Když konečně přijdeme k hradu, přepadám si jako naprostý pitomec. "Můžeme už mluvit s králem? Naše kamarádka umírá!" připomene se opět Salionte a Nat se ujme organizace. "Hele, my počkáme v této místnosti," prstem ukáže na nejbližší dveře, "a vy mezitím přivedete krále, ale ať je pouze s lidmi, kterým naprosto důvěřuje, třeba ať si sem přijde s Manderem. My máme svázané ruce, které můžete k něčemu přivázat. Tak honem," zakončí svůj proslov. Strážci byli dost zaskočeni, ale několik z nich odešlo z místnosti. Zůstali tam jenom ten chlapec, co mi připadá nějak povědomý a dva další strážci, kteří nesli Estelin. Poslali nás do místnosti, na kterou ukazoval Nat. Byla to docela malá místnost, která obsahovala jednu postel a několik židlí s jedním stolem. Strážci opatrně položili Estelin na postel a my ostatní jsme se posadili na židle. Po chvilce Salionte vstane a přejde k posteli, na které leží Estelin. Všichni strážci hned vytáhli své meče a důkladně ho pozorovali, ale on si jich nevšímal a došel k posteli. Posadil se na okraj a v ohybech pláště nalezl Estelininu ruku, kterou hned uchopil. "Můžeš pro ni něco udělat?" obrací se zoufale na Nata. "Pokud mi tito hoši dovolí pracovat s elixíry, tak jistě něco zkusím," pokrčí rameny Nat. Vtom se ozve zaklepání a do dveří vstoupí král Axel s Manderem. Už jsem ho dlouho neviděl a za ten necelý měsíc dost zestárl. Já, Nat a Inny se obřadně postavíme a pokloníme se mu, jak nakazují pravidla, které se učí všichni už odmalička. Salionte jen sedí na posteli, drží Estelin za ruku a nepřítomně hledí před sebe. "Takže všichni, kterým nedůvěřuju, ať jdou pryč," řekne král a nevesele se zasměje. Významně se podívá na strážce, kteří přinesli Estelin a ti odejdou. "Ten tu zůstane a tento taky," ukáže na Mandera. Když odejdou ti co neměli být přítomni, král se posadí na nejbližší židli a Mander se postaví za něj jako strážce. "Tak pánové, copak jste mi chtěli povědět?" optá se král. Nevíme co odpovědět. Na tuto chvíli jsem se připravoval skoro celou cestu k hradu a teď jsem nevěděl co říct. "No… Myslím, že bychom to měli spíše ukázat," řekne nakonec Nat. "Ještě varování, urazili jsme dlouhou cestu a jsme dost unavení, takže prosím žádné oslavy ani žaláře, jo?" dodám ještě. Král se na mě nechápavě podívá a já jen pokrčím rameny. "Já asi začnu," řekne Nat a stáhne si z hlavy kapuci. Když odhalí svou tvář, svůj špinavý obličej, králi se v obličeji vystřídá několik výrazů, nadšení, údiv, nechápavost a ještě několik dalších. "Co… co to má být, nějaký žert?" Mander opustí místo za králem a obejme Nata do své náruče. "Takže to není žert… Vy jste taky přežili? A kde je zbývajících," očima přelétne všechny v místnosti, "zbylých šest členů skupiny?" "No…" místo dlouhých řečí si my ostatní sundáme kapuce a Salionte sundá kapuci i Estelin. Král se na každého z nás podívá, a když uvidí elfské uši, postaví se na nohy a jeho klid byl ten tam. "Vy jste fakt Temní!" vykřikne zděšeně. I Mander přestane objímat Nata a ucouvne. "Vždyť mě poznáváte králi, nebo ne? A Inny? My jsme totiž odhalili své kořeny u elfů," prohlásím. "Prosím, můžeme se postarat o Estelin? Ona bez potřebné pomoci umře," řekne tiše Salionte. "No jistě, Rogere, rozvaž jim pouta." Rogere? Pořádně se ještě jednou podívám na chlapce, který celou dobu tiše stál u stěny a pozoroval dění v místnosti. Potom porovnám tohoto chlapce s Rogerem, který mě denně téměř deset let otravoval a posmíval se mi, a který nikdy nevydržel na jednom místě. Jistě, vzhledem vypadá pořád skoro stejně, ale povahou se změnil a o dost. Když ho král oslovil, jenom vykulil oči, ale poslechl ho. Když rozvazoval pouta mě, podíval se mi do očí. Všiml jsem si, že dospěl. "Omlouvám se," zašeptá tiše, když mi sundal pouta a šel je sundat i ostatním. "Dobrá a teď mi povězte, jak jste se dali dohromady s těmito dvěma a kde jsou ostatní ze skupiny," rozkáže král a Inny se ujme vypravování. Vypráví celý náš příběh od chvíle, kdy jsme odjeli z hradu. Já s Natem jenom občas doplníme nějakou poznámku a Salionte pozorně poslouchá, vidím, že ho to zajímá. Nat po chvilce začne něco s Manderem míchat a natírat Estelin její ránu. Když se Inny dostane do bodu, ve kterém ji zasáhli, převezme vyprávění Nat. Udiveně zavrtím hlavou, když vynechá z vyprávění Tamaru, ale nic nenamítnu. Vyprávění trvá hodně dlouho, a když se konečně dostaneme do části s příjezdem k hradu, je už večer. Král potom mlčky vstane, přivolá zvenku několik strážců a řekne jim, ať nám dají pokoje a přinesou nám nějaké jídlo. Ti nás zavedli do vrchních pokojů v sirotčinci. Když jsme procházeli chodbou, valily se na mě vzpomínky jedna za druhou. Salionte beze slova vešel do pokoje s Estelin a zavřel za sebou dveře. My ostatní jsme si rozdělili pokoje, najedli jsme se a šli jsme spát. Ráno, když jsem se probudil, zavzpomínal jsem si na sirotčinec, na své dětství. Potom jsem se šel projít. Když jsem se vracel, Salionte vycházel z Estelinina pokoje. Po tváři mu bez zábran tekly slzy a já jsem tak nějak cítil, že Estelin je mrtvá. Vzpomenul jsem si na všechno, co jsme jako sourozenci nestihli a taky mi do očí vyhrkly slzy. Šel jsem truchlit do svého pokoje. Sednul jsem si na okenní parapet a díval se na lesy, ze kterých jsme přijeli. Vtom zahlédnu drobnou bílou postavu, přijíždějící na vlkovi. Tamara.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 the-hunter the-hunter | Web | 2. prosince 2012 v 9:49 | Reagovat

Ach jo, tak je to opravdu definitivní. Chudák Estelin :-(.
Jinak kapitola byla moc pěkná, jako obvykle. Jenom si dovolím jednu poznámku, která mě tam trkla - bylo by lepší použít spojení Z HRADU, spíš než OD HRADU (v části, kde vysvětlovali králi, co se s nimi stalo). Ale i tak je to velice dobře napsané :-) .
A poslední dotaz na závěr - mohla bych si tě přidat do spřátelených blogů? Prosím? :-)

2 Laura (Tashie) Laura (Tashie) | Web | 2. prosince 2012 v 16:38 | Reagovat

Ok, opravím, díky :-)
A jistě, budu ráda :-)

3 lokian lokian | 4. prosince 2012 v 11:52 | Reagovat

Chudák Estelin...... Ale jinak dobrá kapitola, už teď s těším na další kapitolu, doufám, že bude brzo. :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

4 Amanda Amanda | 27. ledna 2013 v 19:21 | Reagovat

Tááák, konec zvonec.. Salionte už nikdy nebude takový jako dřív. Tý jo, ale to zabezpečení fakt nechápu... oni tam vezou polomrtvou holku, navíc Nata znají a ještě jim svážou ruce, mno to je fakt účinný. Ale všechno je Ok, 1 člověk z pěti, to jsou optimální ztráty. :D
Am

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama